První vláda Hermanna Müllera
První vláda Hermanna Müllera | |
---|---|
Müllerův kabinet | |
Pořadí | třetí |
Předseda | Hermann Müller |
Počet členů | 13 (později 12) |
Politické subjekty | SPD, DDP, Centrum |
Datum jmenování | 27. březen 1920 |
Demise | 21. červen 1920 |
Důvod ukončení | Volby do říšského sněmu 1920 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
První vláda Hermanna Müllera byla vláda Německé říše v období Výmarské republiky, působila od 27. března do 21. června 1920.
Vláda měla 13 (později 12) členů a tvořila ji koalice Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), Centra a Německé demokratické strany (DDP). Portfeje byly původně rozděleny v poměru 6:4:3. Vláda disponovala v říšském sněmu 330 poslanci. Kabinet rezignoval po volbách v červnu 1920, kdy vládní strany utrpěly porážku, a skončilo tak vládnutí Výmarské koalice.
Vznik vlády
V půlce března 1920 vypukl v Berlíně Kappův puč, při kterém se pokusily pravicově smýšlející vojenští velitelé s pomocí Freikorps chopit moci. Vláda kancléře Bauera před povstáním uprchla z hlavního města a s pomocí odborů vyhlásila generální stávku. Většina německých obyvatel se k ní přidala, a tak puč rychle zkolaboval. Vláda se následně vrátila do Berlína a chtěla ukončení stávky. Proti se ale postavily odbory, které konec stávky podmiňovaly devítibodovým programem. Požadavky se týkaly odsouzení všech pučistů, rozpuštění polovojenských organizací, znárodnění průmyslu a účasti levicových radikálů na příští vládě. V bezvýsledné situaci kancléř Bauer podal demisi své vlády. Na nového kancléře sociální demokraté navrhli Hermanna Müllera, který působil v předchozí vládě jako ministr zahraničí. Bývalý kancléř Bauer zůstal součástí vlády jako ministr pro říšské klenoty a později pro dopravu. Naopak poroučet se museli Eugen Schiffer, ministr spravedlnosti, který vyjednával s pučisty, a Gustav Noske, ministr obrany, který byl obviňován z liknavého postupu proti pučistů, zatímco levicová povstání nechával okamžitě krvavě potlačit.
Politika vlády
Ačkoliv byla vláda u moci pouze 82 dní, provedla několik zásadních rozhodnutí. V první řadě nechala krvavě potlačit levicové povstání v Porúří. Na druhou stranu povolila do Socializační komise, která se od roku 1918 zabývala možnostmi socializace německého průmyslu, vstoupit několika členům USPD. Kancléř to viděl jako jedinou možnost, jak si naklonit dělníky pro rozhodnutí komise. V sociální politice zavedla systém péče o válečné invalidy, kdy firmy s více než 20 zaměstnanci byly povinné zaměstnat válečné veterány aspoň na poloviční úvazek. Byly zvýšeny platy státním úředníkům a dávky v nezaměstnanosti a férověji nastaven vztah mezi nájemcem a pronajímatelem.
Konec vlády
Po předčasných volbách v červnu 1920 ztratila Müllerova SPD 62 mandátů a její koaliční partneři si nevedli o moc lépe (Centrum ztratilo 27 a němečtí demokraté 36 křesel). Vládní koalice již nedosáhla na většinu ve sněmu a Müllerův kabinet podal demisi. Prezident Ebert dal možnost složit novou vládu opět sociálním demokratům a Müller se pokusil vyjednávat s USPD, která získala 83 mandátů a byla druhou nejsilnější stranou ve sněmu. Její zástupci ale odmítali koalici s nesocialistickými stranami a SPD s USPD neměly dohromady ve sněmu většinu. Müller odmítl do koalice zahrnout pravicovou DVP, a tak vrátil mandát prezidentovi. Nakonec vznikl menšinový kabinet kancléře Fehrenbacha složený z Centra, DDP a DVP, který se opíral o toleranci SPD.
Seznam členů vlády
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Müller I na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlády Výmarské republiky na Wikimedia Commons
Vlády Německa | |
---|---|
Výmarská republika (1919–1933) | 1919 Philipp Scheidemann • 1919–20 Gustav Bauer • 1920 Hermann Müller I • 1920–21 Konstantin Fehrenbach • 1921 Joseph Wirth I • 1921–22 Joseph Wirth II • 1922–23 Wilhelm Cuno • 1923 Gustav Stresemann I • 1923 Gustav Stresemann II • 1923–24 Wilhelm Marx I • 1924–25 Wilhelm Marx II • 1925–26 Hans Luther I • 1926 Hans Luther II • 1926–27 Wilhelm Marx III • 1927–28 Wilhelm Marx IV • 1928–30 Hermann Müller II • 1930–31 Heinrich Brüning I • 1931–32 Heinrich Brüning II • 1932 Franz von Papen • 1932–33 Kurt von Schleicher |
Třetí říše (1933–1945) | 1933–45 Adolf Hitler • 1945 Lutz Schwerin von Krosigk |
NDR (Východní Německo) (1949–1990) | 1949–50 Prozatímní vláda • 1950–54 Otto Grotewohl I • 1954–58 Otto Grotewohl II • 1958–63 Otto Grotewohl III • 1963–67 Otto Grotewohl a Willi Stoph • 1967–71 Willi Stoph I • 1971–76 Willi Stoph a Horst Sindermann • 1976–81 Willi Stoph II • 1981–86 Willi Stoph III • 1986–89 Willi Stoph IV • 1989–90 Hans Modrow • 1990 Lothar de Maizière |
SRN (Západní Německo) (1949–1990) | 1949–53 Konrad Adenauer I • 1953–57 Konrad Adenauer II • 1957–61 Konrad Adenauer III • 1961–62 Konrad Adenauer IV • 1962–63 Konrad Adenauer V • 1963–65 Ludwig Erhard I • 1965–66 Ludwig Erhard II • 1966–69 Kurt Georg Kiesinger • 1969–72 Willy Brandt I • 1972–74 Willy Brandt II • 1974–76 Helmut Schmidt I • 1976–80 Helmut Schmidt II • 1980–82 Helmut Schmidt III • 1982–83 Helmut Kohl I • 1983–87 Helmut Kohl II • 1987–91 Helmut Kohl III |
SRN (po znovusjednocení) (od 1990) | 1987–91 Helmut Kohl III • 1991–94 Helmut Kohl IV • 1994–98 Helmut Kohl V • 1998–2002 Gerhard Schröder I • 2002–05 Gerhard Schröder II • 2005–09 Angela Merkelová I • 2009–13 Angela Merkelová II • od 2013–18 Angela Merkelová III • 2018–2021 Angela Merkelová IV • od 2021 Olaf Scholz |