Pieter Sjoerds Gerbrandy
Pieter Sjoerds Gerbrandy | |
---|---|
Narození | 13. dubna 1885 Goaiïngamieden |
Úmrtí | 7. září 1961 (ve věku 76 let) Haag |
Místo pohřbení | Oud Eik en Duinen |
Alma mater | Svobodná univerzita v Amsterdamu Edinburská univerzita |
Povolání | advokát, politik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatel | Svobodná univerzita v Amsterdamu (1930–1939) |
Ocenění | čestný rytíř velkokříže Řádu britského impéria Taylorian Lecture |
Politická strana | Antirevoluční strana |
Nábož. vyznání | Reformovaná církev |
Choť | Hendrina Elisabeth Sikkel |
Funkce | Minister of Justice (1939–1942) formateur (1940) premiér Nizozemska (1940–1945) formateur (1941) formateur (1945) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pieter Sjoerds Gerbrandy (rodným jménem Pieter Gerbrandij; 13. dubna 1885 Goënga – 7. září 1961 Haag) byl nizozemský politik fríského původu. Sloužil jako předseda vlády Nizozemska od 3. září 1940 do 25. června 1945. Vedl exilovou vládu se sídlem v Londýně během německé okupace Nizozemska. Byl též ministrem spravedlnosti (1939–1942, 1945), ministrem kolonií (1941–1942) a ministrem všeobecných záležitostí (1945). Byl představitelem konzervativní Antirevoluční strany.
Život
Vystudoval právo na Vrije Universiteit Amsterdam. Roku 1911 získal doktorát. V letech 1930 až 1939 na své alma mater i učil a stal se zde profesorem obchodního práva.[1] Po studiích až do roku 1920 pracoval jako právník a prokurátor. Roku 1916 se stal radním města Sneek a byl jím až do roku 1930. V roce 1919 se stal členem provinciální rady Fríska a roku 1920 hejtmanem. I tento post držel až do roku 1930. Proti vůli své strany přijal roku 1939 post ministra spravedlnosti ve vládě Dirka Jana de Geera, která brzy čelila německé invazi a odešla do exilu v Londýně. Po nevhodném, poraženeckém chování premiéra De Geera se královna Vilemína rozhodla postavit do čela exilové vlády právě Gerbrandyho. Jejich vztah byl dlouho ideální, ale prudce se zhoršil v letech 1942 až 1943. Od té doby bylo jasné, že královna chce jiného poválečného premiéra.[1] Gerbrandy během války udržoval kontakt s nizozemským odbojem a staral se o vztahy se spojeneckými vládami. V dubnu 1945 se mu je podařilo přesvědčit, aby ze vzduchu shodili velké množství potravin hladovějícímu obyvatelstvu západního Nizozemska.[2] Po úplném osvobození země Gerbrandy rezignoval. Po válce se postavil proti dekolonizačním tendencím a v letech 1946 až 1950 předsedal Národnímu výboru pro udržení jednoty království, který byl proti udělení nezávislosti Indonésii a obhajoval separatistickou protiislámskou Republiku Jižní Moluky. V roce 1948 se vrátil do velké politiky, když byl zvolen do parlamentu, ale jeho vznětlivost mu udělala mnoho nepřátel ve vlastní straně, takže velkou kariéru už neudělal. V roce 1956 byl jmenován členem komise, která vyšetřovala aféru kolem Greet Hofmansové. O tři roky později rezignoval na poslanecký mandát.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pieter Sjoerds Gerbrandy na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Mooie biografie over dappere ‘walrus’ Gerbrandy. Historiek [online]. 2016-08-05 [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Pieter Sjoerds Gerbrandy | Dutch, WWII, Resistance. Britannica.com [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pieter Sjoerds Gerbrandy na Wikimedia Commons
Premiéři Nizozemska | ||
---|---|---|
Wim Schermerhorn (1945–1946) • Louis Beel (1946–1948) • Willem Drees (1948–1958) • Louis Beel (1958–1959) • Jan de Quay (1959–1963) • Victor Marijnen (1963–1965) • Jo Cals (1965–1966) • Jelle Zijlstra (1966–1967) • Piet de Jong (1967–1971) • Barend Biesheuvel (1971–1973) • Joop den Uyl (1973–1977) • Dries van Agt (1977–1982) • Ruud Lubbers (1982–1994) • Wim Kok (1994–2002) • Jan Peter Balkenende (2002–2010) • Mark Rutte (od 2010–2024) • Dick Schoof (od 2024) |