Kuratowského axiomy uzávěru

Kuratowského axiomy uzávěru je sada axiomů v topologii a příbuzných oblastech matematiky, které lze použít pro definici topologického prostoru na množině. Jsou ekvivalentní s častěji používanou definicí otevřené množiny. Axiomy formalizoval Kazimierz Kuratowski,[1] a myšlenku dále rozvinuli další matematici, mimo jiné Wacław Sierpiński a António Monteiro.[2]

Pro definici topologické struktury lze použít i podobnou množinu axiomů, která používá duální pojem operátoru vnitřku množiny.[3]

Definice

Kuratowského operátory uzávěru a jejich zeslabení

Nechť X {\displaystyle X} je libovolná množina a ( X ) {\displaystyle \wp (X)} její potenční množina. Kuratowského operátor uzávěru je unární operace c : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} :\wp (X)\to \wp (X)} s následujícími vlastnostmi:

[K1] Zachovává prázdnou množinu: c ( ) = {\displaystyle \mathbf {c} (\varnothing )=\varnothing } ;

[K2] je extenzivní: pro všechny A X {\displaystyle A\subseteq X} , je A c ( A ) {\displaystyle A\subseteq \mathbf {c} (A)} ;
[K3] je idempotentní: pro všechny A X {\displaystyle A\subseteq X} , je c ( A ) = c ( c ( A ) ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)=\mathbf {c} (\mathbf {c} (A))} ;

[K4] zachovává binární sjednocení (je vůči němu distributivní): pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , c ( A B ) = c ( A ) c ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} (A\cup B)=\mathbf {c} (A)\cup \mathbf {c} (B)} .

Důsledkem toho, že c {\displaystyle \mathbf {c} } zachovává binární sjednocení, je[4]

[K4'] je monotonní: A B c ( A ) c ( B ) {\displaystyle A\subseteq B\Rightarrow \mathbf {c} (A)\subseteq \mathbf {c} (B)} .

Pokud rovnost v [K4] nahradíme inkluzí, dostaneme slabší axiom [K4''] (subaditivity):

[K4''] je subaditivní: pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , c ( A B ) c ( A ) c ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} (A\cup B)\subseteq \mathbf {c} (A)\cup \mathbf {c} (B)} ,

pak je dobře vidět, že splnění axiomů [K4'] a [K4''] je ekvivalentní s [K4] (viz předposlední odstavec důkazu 2 níže).

Kuratowski 1966 uvádí pátý (volitelný) axiom, který vyžaduje, aby jednoprvkové množiny byly stabilní vůči operaci uzávěru: pro všechny x X {\displaystyle x\in X} , c ( { x } ) = { x } {\displaystyle \mathbf {c} (\{x\})=\{x\}} . Topologické prostory, které vyhovují všem pěti axiomům, nazývá T1-prostory, v protikladu k obecnějším prostorům, které vyhovují pouze prvním čtyřem axiomům. Skutečně, tyto prostory odpovídají přesně topologickým T1-prostorům díky obvyklé korespondenci (viz níže).[5]

Pokud vynecháme požadavek [K3], pak axiomy definují Čechův uzávěrový operátor.[6] Pokud vynecháme [K1], pak operátor vyhovující [K2], [K3] a [K4'] se nazývá Mooreho uzávěrový operátor.[7] Dvojici ( X , c ) {\displaystyle (X,\mathbf {c} )} nazýváme Kuratowského, Čechův nebo Mooreův prostor uzávěrů podle toho, které axiomy c {\displaystyle \mathbf {c} } splňuje.

Alternativní axiomatizace

Čtyři Kuratowského axiomy uzávěru lze nahradit jedinou podmínkou, kterou popsal Pervin:[8]

[P] Pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , A c ( A ) c ( c ( B ) ) = c ( A B ) c ( ) {\displaystyle A\cup \mathbf {c} (A)\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (B))=\mathbf {c} (A\cup B)\setminus \mathbf {c} (\varnothing )} .

Lze dokázat, že axiomy [K1][K4] vyplývají z této podmínky:

  1. Zvolme A = B = {\displaystyle A=B=\varnothing } . Pak c ( ) c ( c ( ) ) = c ( ) c ( ) = {\displaystyle \varnothing \cup \mathbf {c} (\varnothing )\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (\varnothing ))=\mathbf {c} (\varnothing )\setminus \mathbf {c} (\varnothing )=\varnothing } nebo c ( ) c ( c ( ) ) = {\displaystyle \mathbf {c} (\varnothing )\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (\varnothing ))=\varnothing } . Z toho okamžitě plyne [K1].
  2. Zvolme libovolné A X {\displaystyle A\subseteq X} a B = {\displaystyle B=\varnothing } . Pak použitím axiomu [K1], A c ( A ) = c ( A ) {\displaystyle A\cup \mathbf {c} (A)=\mathbf {c} (A)} , z čehož plyne [K2].
  3. Zvolme A = {\displaystyle A=\varnothing } a libovolné B X {\displaystyle B\subseteq X} . Pak použitím axiomu [K1], c ( c ( B ) ) = c ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} (\mathbf {c} (B))=\mathbf {c} (B)} , což je [K3].
  4. Zvolme libovolné A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} . Použitím axiomů [K1][K3] odvodíme [K4].

Monteiro 1945 alternativně navrhl slabší axiom, ze kterého vyplývají pouze axiomy [K2][K4]:[9]

[M] Pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , A c ( A ) c ( c ( B ) ) c ( A B ) {\textstyle A\cup \mathbf {c} (A)\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (B))\subseteq \mathbf {c} (A\cup B)} .

Axiom [K1] je nezávislý na [M] : skutečně, pokud X {\displaystyle X\neq \varnothing } , operátor c : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} ^{\star }:\wp (X)\to \wp (X)} definovaný přiřazením konstanty A c ( A ) := X {\displaystyle A\mapsto \mathbf {c} ^{\star }(A):=X} splňuje [M] ale nezachovává prázdnou množinu, protože c ( ) = X {\displaystyle \mathbf {c} ^{\star }(\varnothing )=X} . Všimněte si, že z definice plyne, že jakýkoli operátor vyhovující [M] je Mooreho uzávěrový operátor.

M. O. Botelho a M. H. Teixeira popsali symetričtější alternativu [M], ze která vyplývají axiomy [K2][K4]:[2]

[BT] Pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , A B c ( c ( A ) ) c ( c ( B ) ) = c ( A B ) {\textstyle A\cup B\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (A))\cup \mathbf {c} (\mathbf {c} (B))=\mathbf {c} (A\cup B)} .

Analogické struktury

Operátory vnitřku, vnějšku a hranice

Duálním pojmem ke Kuratowského operátorům uzávěru je Kuratowského operátor vnitřku, což je zobrazení i : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {i} :\wp (X)\to \wp (X)} vyhovující následujícím požadavkům:[3]

[I1] Zachovává celý prostor: i ( X ) = X {\displaystyle \mathbf {i} (X)=X} ;

[I2] je intenzivní: pro všechny A X {\displaystyle A\subseteq X} , i ( A ) A {\displaystyle \mathbf {i} (A)\subseteq A} ;
[I3] je idempotentní: pro všechny A X {\displaystyle A\subseteq X} , i ( i ( A ) ) = i ( A ) {\displaystyle \mathbf {i} (\mathbf {i} (A))=\mathbf {i} (A)} ;

[I4] Zachovává binární průniky: pro všechny A , B X {\displaystyle A,B\subseteq X} , i ( A B ) = i ( A ) i ( B ) {\displaystyle \mathbf {i} (A\cap B)=\mathbf {i} (A)\cap \mathbf {i} (B)} .

Tyto operátory splňují podobné podmínky, které byly odvozeny pro Kuratowského uzávěry. Například všechny Kuratowského operátory vnitřku jsou izotonní, tj. vyhovují [K4'], a díky intenzivitě [I2] je možné rovnost v [I3] oslabit na jednoduchou inkluzi.

Dualita mezi Kuratowského uzávěry a vnitřky vyplývá z přirozeného operátoru komplementu na ( X ) {\displaystyle \wp (X)} , zobrazení n : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {n} :\wp (X)\to \wp (X)} zobrazující A n ( A ) := X A {\displaystyle A\mapsto \mathbf {n} (A):=X\setminus A} . Toto zobrazení je ortokomplementem na svazu potenční množiny, což znamená, že vyhovuje De Morganovým zákonům: pokud I {\displaystyle {\mathcal {I}}} je libovolná množina indexů a { A i } i I ( X ) {\displaystyle \{A_{i}\}_{i\in {\mathcal {I}}}\subseteq \wp (X)} , pak n ( i I A i ) = i I n ( A i ) , n ( i I A i ) = i I n ( A i ) . {\displaystyle \mathbf {n} \left(\bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}A_{i}\right)=\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}\mathbf {n} (A_{i}),\qquad \mathbf {n} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}A_{i}\right)=\bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}\mathbf {n} (A_{i}).}

Použitím těchto zákonů a definičních vlastností n {\displaystyle \mathbf {n} } můžeme ukázat, že jakýkoli Kuratowského vnitřek zavádí Kuratowského uzávěr (a naopak) definováním relace c := n i n {\displaystyle \mathbf {c} :=\mathbf {nin} } (a i := n c n {\displaystyle \mathbf {i} :=\mathbf {ncn} } ). Každý výsledek získaný pomocí c {\displaystyle \mathbf {c} } lze použitím těchto relací ve spojení s vlastností ortokomplementace n {\displaystyle \mathbf {n} } převést na výsledek používající i {\displaystyle \mathbf {i} } .

Pervin 1964 dále popisuje analogické axiomy pro Kuratowského operátory vnějšku[3] a Kuratowského operátory hranice,[10] který relací c := n e {\displaystyle \mathbf {c} :=\mathbf {ne} } a c ( A ) := A b ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} (A):=A\cup \mathbf {b} (A)} zavádějí také Kuratowského uzávěry.

Abstraktní operátory

Podrobnější informace naleznete v článku Algebra vnitřků.

Všimněte si, že axiomy [K1][K4] lze upravit, aby definovaly abstraktní unární operaci c : L L {\displaystyle \mathbf {c} :L\to L} na obecném omezeném svazu ( L , , , 0 , 1 ) {\displaystyle (L,\land ,\lor ,\mathbf {0} ,\mathbf {1} )} , formální substitucí množinově teoretický inkluze částečným uspořádáním svazu, množinově-teoretického sjednocení operací spojení, a množinově-teoretické průniky operací průseku; podobně pro axiomy [I1][I4]. Pokud je svaz ortodoplňkový, tyto dvě abstraktní operace indukují obvyklým způsobem jedna druhou. Abstraktní operátory uzávěru nebo vnitřku lze použít pro definici zobecněné topologie na svazu.

Protože v podmínkách Mooreova uzávěrového operátoru se nevyskytují žádná sjednocení ani prázdné množiny, je možné definici upravit, aby definovala abstraktní unární operátor c : S S {\displaystyle \mathbf {c} :S\to S} na libovolné uspořádané množině S {\displaystyle S} .

Spojitost s jinými axiomatizacemi topologie

Indukce topologie z uzávěru

Uzávěrový operátor přirozeně zavádí topologii takto: Nechť X {\displaystyle X} je libovolná množina. Říkáme, že podmnožina C X {\displaystyle C\subseteq X} je uzavřená vůči Kuratowského operátoru uzávěru c : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} :\wp (X)\to \wp (X)} právě tehdy, když je pevným bodem uvedeného operátoru nebo jinými slovy když je stabilní při použití operátoru c {\displaystyle \mathbf {c} } , tj. c ( C ) = C {\displaystyle \mathbf {c} (C)=C} . Tvrzení je, že rodina všech podmnožin celého prostoru, které jsou komplementy uzavřených množin, vyhovuje třem obvyklým požadavkům na topologii, nebo ekvivalentně, že rodina S [ c ] {\displaystyle {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} všech uzavřených množin vyhovuje následujícím podmínkám:

[T1] je omezený podsvaz ( X ) {\displaystyle \wp (X)} , tj. X , S [ c ] {\displaystyle X,\varnothing \in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} ;

[T2] je uzavřená vůči libovolným průnikům, tj. pokud I {\displaystyle {\mathcal {I}}} je libovolná množina indexů a { C i } i I S [ c ] {\displaystyle \{C_{i}\}_{i\in {\mathcal {I}}}\subseteq {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} , pak i I C i S [ c ] {\textstyle \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} ;

[T3] je uzavřená vůči konečný sjednocení, tj. pokud I {\displaystyle {\mathcal {I}}} je konečná množina indexů a { C i } i I S [ c ] {\displaystyle \{C_{i}\}_{i\in {\mathcal {I}}}\subseteq {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} , pak i I C i S [ c ] {\textstyle \bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} .

Všimněte si, že, díky idempotenci [K3], můžeme stručně psát S [ c ] = im ( c ) {\displaystyle {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]=\operatorname {im} (\mathbf {c} )} .

Rozšířený obsah

[T1] díky extenzivitě [K2], X c ( X ) {\displaystyle X\subseteq \mathbf {c} (X)} a protože uzávěr převádí potenční množinu X {\displaystyle X} na sebe samu (tj. obrazem jakékoli podmnožiny je podmnožina X {\displaystyle X} ), c ( X ) X {\displaystyle \mathbf {c} (X)\subseteq X} máme X = c ( X ) {\displaystyle X=\mathbf {c} (X)} . Tedy X S [ c ] {\displaystyle X\in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} . Zachování prázdné množiny [K1] vyplývá z S [ c ] {\displaystyle \varnothing \in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} .

[T2] nechť dále I {\displaystyle {\mathcal {I}}} je libovolná množina indexů a nechť C i {\displaystyle C_{i}} je uzavřená pro každé i I {\displaystyle i\in {\mathcal {I}}} . Z extenzivity [K2], i I C i c ( i I C i ) {\textstyle \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\subseteq \mathbf {c} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\right)} . Také díky izotoničnosti [K4'], pokud i I C i C i {\textstyle \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\subseteq C_{i}} pro všechny indexy i I {\displaystyle i\in {\mathcal {I}}} , pak c ( i I C i ) c ( C i ) = C i {\textstyle \mathbf {c} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\right)\subseteq \mathbf {c} (C_{i})=C_{i}} pro všechna i I {\displaystyle i\in {\mathcal {I}}} , z čehož plyne c ( i I C i ) i I C i {\textstyle \mathbf {c} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\right)\subseteq \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}} . Proto, i I C i = c ( i I C i ) {\textstyle \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}=\mathbf {c} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\right)} , význam i I C i S [ c ] {\textstyle \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} .

[T3] Konečně nechť I {\displaystyle {\mathcal {I}}} je konečná množina indexů a nechť C i {\displaystyle C_{i}} je uzavřená pro každé i I {\displaystyle i\in {\mathcal {I}}} . Ze zachování binárního sjednocení [K4] a použitím matematické indukce podle počtu podmnožin, z nichž vezmeme sjednocení, dostáváme i I C i = c ( i I C i ) {\textstyle \bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}=\mathbf {c} \left(\bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\right)} . Tedy i I C i S [ c ] {\textstyle \bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}C_{i}\in {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} .

Indukce uzávěru z topologie

Opačně, je-li dána rodina κ {\displaystyle \kappa } vyhovující axiomům [T1][T3], je možné zkonstruovat Kuratowského operátor uzávěru tímto způsobem: pokud A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} a A = { B ( X )   |   A B } {\displaystyle A^{\uparrow }=\{B\in \wp (X)\ |\ A\subseteq B\}} je horní množinou A {\displaystyle A} vůči inkluzi, pak c κ ( A ) := B ( κ A ) B {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A):=\bigcap _{B\in (\kappa \cap A^{\uparrow })}B}

definuje Kuratowského operátor uzávěru c κ {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }} na ( X ) {\displaystyle \wp (X)} .

Rozšířený obsah

[K1] Protože = ( X ) {\displaystyle \varnothing ^{\uparrow }=\wp (X)} , c κ ( ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(\varnothing )} omezuje na průnik všech množin v rodině κ {\displaystyle \kappa } ; ale podle axiomu [T1] je κ {\displaystyle \varnothing \in \kappa } , takže průnik se zcvrkne na prázdnou množinu a dostáváme [K1].

[K2] Z definice A {\displaystyle A^{\uparrow }} plyne, že A B {\displaystyle A\subseteq B} pro všechny B ( κ A ) {\displaystyle B\in \left(\kappa \cap A^{\uparrow }\right)} , a tedy A {\displaystyle A} musí být obsažena v průniku všech takových množin. Odtud dostáváme extenzivitu [K2].

[K3] Všimněte si, že pro všechny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} , rodina c κ ( A ) κ {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)^{\uparrow }\cap \kappa } obsahuje c κ ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)} samotný jako minimální prvek vzhledem k inkluzi. Tedy c κ 2 ( A ) = B c κ ( A ) κ B = c κ ( A ) {\textstyle \mathbf {c} _{\kappa }^{2}(A)=\bigcap _{B\in \mathbf {c} _{\kappa }(A)^{\uparrow }\cap \kappa }B=\mathbf {c} _{\kappa }(A)} , což je idempotence [K3].

[K4’] Nechť A B X {\displaystyle A\subseteq B\subseteq X} : pak B A {\displaystyle B^{\uparrow }\subseteq A^{\uparrow }} , a tedy κ B κ A {\displaystyle \kappa \cap B^{\uparrow }\subseteq \kappa \cap A^{\uparrow }} . Protože druhá rodina může obsahovat více prvků než první, najdeme c κ ( A ) c κ ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\subseteq \mathbf {c} _{\kappa }(B)} , což je izotoničnost [K4']. Všimněte si, že z izotoničnost plyne c κ ( A ) c κ ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\subseteq \mathbf {c} _{\kappa }(A\cup B)} a c κ ( B ) c κ ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(B)\subseteq \mathbf {c} _{\kappa }(A\cup B)} , který současně znamená c κ ( A ) c κ ( B ) c κ ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\cup \mathbf {c} _{\kappa }(B)\subseteq \mathbf {c} _{\kappa }(A\cup B)} .

[K4] Nakonec vezmeme určité A , B ( X ) {\displaystyle A,B\in \wp (X)} . Z axiomu [T2] plyne c κ ( A ) , c κ ( B ) κ {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A),\mathbf {c} _{\kappa }(B)\in \kappa } ; navíc, axiom [T2] vyplývá, že c κ ( A ) c κ ( B ) κ {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\cup \mathbf {c} _{\kappa }(B)\in \kappa } . Díky extenzivitě [K2] máme c κ ( A ) A {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\in A^{\uparrow }} a c κ ( B ) B {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(B)\in B^{\uparrow }} , takže c κ ( A ) c κ ( B ) ( A ) ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\cup \mathbf {c} _{\kappa }(B)\in \left(A^{\uparrow }\right)\cap \left(B^{\uparrow }\right)} . Ale ( A ) ( B ) = ( A B ) {\displaystyle \left(A^{\uparrow }\right)\cap \left(B^{\uparrow }\right)=(A\cup B)^{\uparrow }} , tak, že všechno ve všech c κ ( A ) c κ ( B ) κ ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)\cup \mathbf {c} _{\kappa }(B)\in \kappa \cap (A\cup B)^{\uparrow }} . Protože c κ ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A\cup B)} je minimálním prvkem κ ( A B ) {\displaystyle \kappa \cap (A\cup B)^{\uparrow }} vzhledem k inkluzi, najdeme c κ ( A B ) c κ ( A ) c κ ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A\cup B)\subseteq \mathbf {c} _{\kappa }(A)\cup \mathbf {c} _{\kappa }(B)} . Bod 4 zajišťuje aditivita [K4].

Přesná korespondence mezi strukturami

Ve skutečnosti jsou tyto dvě komplementární konstrukce navzájem inverzní: pokud C l s K ( X ) {\displaystyle \mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)} je kolekce všech Kuratowského operátorů uzávěru na X {\displaystyle X} , a A t p ( X ) {\displaystyle \mathrm {Atp} (X)} je kolekce všech rodin sestávající z komplementů všech množin v topologii, tj. kolekce všech rodin vyhovujících [T1][T3], pak S : C l s K ( X ) A t p ( X ) {\displaystyle {\mathfrak {S}}:\mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)\to \mathrm {Atp} (X)} takový, že c S [ c ] {\displaystyle \mathbf {c} \mapsto {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} je bijekci, jejíž inverzní popisuje vztah udělení C : κ c κ {\displaystyle {\mathfrak {C}}:\kappa \mapsto \mathbf {c} _{\kappa }} .

Rozšířený obsah

Nejdříve dokážeme, že C S = 1 C l s K ( X ) {\displaystyle {\mathfrak {C}}\circ {\mathfrak {S}}={\mathfrak {1}}_{\mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)}} , operátor identity na C l s K ( X ) {\displaystyle \mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)} . Pro daný Kuratowského uzávěr c C l s K ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} \in \mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)} , definuje c := C [ S [ c ] ] {\displaystyle \mathbf {c} ':={\mathfrak {C}}[{\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]]} ; pak, pokud A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} jeho primed uzávěr c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} '(A)} je průnik všech c {\displaystyle \mathbf {c} } -stabilní množiny, které obsahuje A {\displaystyle A} . Jeho neprimed uzávěr c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)} vyhovuje tento popis: díky extenzivitě [K2] máme A c ( A ) {\displaystyle A\subseteq \mathbf {c} (A)} , a díky idempotenci [K3] máme c ( c ( A ) ) = c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} (\mathbf {c} (A))=\mathbf {c} (A)} , a tedy c ( A ) ( A S [ c ] ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)\in \left(A^{\uparrow }\cap {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]\right)} . Nyní nechť C ( A S [ c ] ) {\displaystyle C\in \left(A^{\uparrow }\cap {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]\right)} taková, že A C c ( A ) {\displaystyle A\subseteq C\subseteq \mathbf {c} (A)} : z izotoničnosti [K4'] dostáváme c ( A ) c ( C ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)\subseteq \mathbf {c} (C)} , a protože c ( C ) = C {\displaystyle \mathbf {c} (C)=C} docházíme k závěru, že C = c ( A ) {\displaystyle C=\mathbf {c} (A)} . Tedy c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)} je minimálním prvkem A S [ c ] {\displaystyle A^{\uparrow }\cap {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} ]} vzhledem k inkluzi, z čehož plyne c ( A ) = c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} '(A)=\mathbf {c} (A)} .

Nyní dokážeme, že S C = 1 A t p ( X ) {\displaystyle {\mathfrak {S}}\circ {\mathfrak {C}}={\mathfrak {1}}_{\mathrm {Atp} (X)}} . Pokud κ A t p ( X ) {\displaystyle \kappa \in \mathrm {Atp} (X)} a κ := S [ C [ κ ] ] {\displaystyle \kappa ':={\mathfrak {S}}[{\mathfrak {C}}[\kappa ]]} je rodina všech množin, které jsou stabilní vůči c κ {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }} , dostáváme, pokud oba κ κ {\displaystyle \kappa '\subseteq \kappa } a κ κ {\displaystyle \kappa \subseteq \kappa '} . Nechť A κ {\displaystyle A\in \kappa '} : tedy c κ ( A ) = A {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)=A} . Protože c κ ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)} je průnik libovolné podrodiny κ {\displaystyle \kappa } , a druhá je uzavřená vůči libovolným průnikům podle [T2], pak A = c κ ( A ) κ {\displaystyle A=\mathbf {c} _{\kappa }(A)\in \kappa } . Opačně, pokud A κ {\displaystyle A\in \kappa } , pak c κ ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\kappa }(A)} je minimální nadmnožina A {\displaystyle A} , která je obsažena v κ {\displaystyle \kappa } . Ale to je triviálně samotné A {\displaystyle A} , z čehož plyne A κ {\displaystyle A\in \kappa '} .

Pozorujeme, že můžeme také rozšířit bijekci S {\displaystyle {\mathfrak {S}}} na kolekci C l s C ˇ ( X ) {\displaystyle \mathrm {Cls} _{\check {C}}(X)} všech Čechových uzávěrových operátorů, která striktně obsahuje C l s K ( X ) {\displaystyle \mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)} ; toto rozšíření S ¯ {\displaystyle {\overline {\mathfrak {S}}}} je také surjektivní, což znamená, že všechny Čechovy uzávěrové operátory na X {\displaystyle X} indukují také topologii na X {\displaystyle X} .[11] To však znamená, že S ¯ {\displaystyle {\overline {\mathfrak {S}}}} už není bijekcí.

Příklady

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
  • Jak je diskutováno výše, je-li dán topologický prostor X {\displaystyle X} , můžeme definovat uzávěr jakékoli podmnožiny A X {\displaystyle A\subseteq X} jako množinu c ( A ) = { C  uzavřená podmnožina  X | A C } {\displaystyle \mathbf {c} (A)=\bigcap \{C{\text{ uzavřená podmnožina }}X|A\subseteq C\}} , tj. průnik všech uzavřených množin X {\displaystyle X} které obsahují A {\displaystyle A} . Množina c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)} je nejmenší uzavřenou množinou X {\displaystyle X} obsahující A {\displaystyle A} , a operátor c : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} :\wp (X)\to \wp (X)} je Kuratowského operátor uzávěru.
  • Pokud X {\displaystyle X} je jakákoli množina, operátory c , c : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\top },\mathbf {c} _{\bot }:\wp (X)\to \wp (X)} takové, že c ( A ) = { A = , X A , c ( A ) = A A ( X ) , {\displaystyle \mathbf {c} _{\top }(A)={\begin{cases}\varnothing &A=\varnothing ,\\X&A\neq \varnothing ,\end{cases}}\qquad \mathbf {c} _{\bot }(A)=A\quad \forall A\in \wp (X),} jsou Kuratowského uzávěry. První zavádí indiskrétní topologii { , X } {\displaystyle \{\varnothing ,X\}} , zatímco druhý zavádí diskrétní topologii ( X ) {\displaystyle \wp (X)} .
  • Vezmeme libovolné S X {\displaystyle S\subsetneq X} , a nechť c S : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} _{S}:\wp (X)\to \wp (X)} je takové, že c S ( A ) := A S {\displaystyle \mathbf {c} _{S}(A):=A\cup S} pro všechny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} . Pak c S {\displaystyle \mathbf {c} _{S}} definuje Kuratowského uzávěr; odpovídající rodina uzavřených množin S [ c S ] {\displaystyle {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} _{S}]} se shoduje s S {\displaystyle S^{\uparrow }} , rodinou všech podmnožin, které obsahují S {\displaystyle S} . Když S = {\displaystyle S=\varnothing } , znovu získáme diskrétní topologii ( X ) {\displaystyle \wp (X)} (tj. c = c {\displaystyle \mathbf {c} _{\varnothing }=\mathbf {c} _{\bot }} , jak je vidět z definice).
  • Pokud λ {\displaystyle \lambda } je nekonečné kardinální číslo takové, že λ crd ( X ) {\displaystyle \lambda \leq \operatorname {crd} (X)} , pak operátor c λ : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} _{\lambda }:\wp (X)\to \wp (X)} takový, že c λ ( A ) = { A crd ( A ) < λ , X crd ( A ) λ {\displaystyle \mathbf {c} _{\lambda }(A)={\begin{cases}A&\operatorname {crd} (A)<\lambda ,\\X&\operatorname {crd} (A)\geq \lambda \end{cases}}} vyhovuje všem čtyřem Kuratowského axiomům.[12] Pokud λ = 0 {\displaystyle \lambda =\aleph _{0}} , tento operátor zavádí kofinitní topologii na X {\displaystyle X} ; pokud λ = 1 {\displaystyle \lambda =\aleph _{1}} , pak zavádí ko-spočetnou topologii.

Vlastnosti

  • Protože jakýkoli Kuratowského uzávěr je izotonní, a izotonní je zjevně i jakékoli vnoření, máme (izotonickou) Galoisova korespondenci c : ( X ) i m ( c ) ; ι : i m ( c ) ( X ) {\displaystyle \langle \mathbf {c} :\wp (X)\to \mathrm {im} (\mathbf {c} );\iota :\mathrm {im} (\mathbf {c} )\hookrightarrow \wp (X)\rangle } , za předpokladu, že chápeme ( X ) {\displaystyle \wp (X)} jako množinu uspořádanou inkluzí, a i m ( c ) {\displaystyle \mathrm {im} (\mathbf {c} )} jako uspořádaná podmnožina ( X ) {\displaystyle \wp (X)} . Skutečně lze snadno ověřit, že pro všechny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} a C i m ( c ) {\displaystyle C\in \mathrm {im} (\mathbf {c} )} , c ( A ) C {\displaystyle \mathbf {c} (A)\subseteq C} právě tehdy, když A ι ( C ) {\displaystyle A\subseteq \iota (C)} .
  • Pokud { A i } i I {\displaystyle \{A_{i}\}_{i\in {\mathcal {I}}}} je podrodina ( X ) {\displaystyle \wp (X)} , pak i I c ( A i ) c ( i I A i ) , c ( i I A i ) i I c ( A i ) . {\displaystyle \bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}\mathbf {c} (A_{i})\subseteq \mathbf {c} \left(\bigcup _{i\in {\mathcal {I}}}A_{i}\right),\qquad \mathbf {c} \left(\bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}A_{i}\right)\subseteq \bigcap _{i\in {\mathcal {I}}}\mathbf {c} (A_{i}).}
  • Pokud A , B ( X ) {\displaystyle A,B\in \wp (X)} , pak c ( A ) c ( B ) c ( A B ) {\displaystyle \mathbf {c} (A)\setminus \mathbf {c} (B)\subseteq \mathbf {c} (A\setminus B)} .

Topologické koncepty používající uzávěr

Zjemnění a podprostory

Dvojice Kuratowského uzávěrů c 1 , c 2 : ( X ) ( X ) {\displaystyle \mathbf {c} _{1},\mathbf {c} _{2}:\wp (X)\to \wp (X)} takových, že c 2 ( A ) c 1 ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} _{2}(A)\subseteq \mathbf {c} _{1}(A)} pro všechny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} indukuje topologii τ 1 , τ 2 {\displaystyle \tau _{1},\tau _{2}} takovou, že τ 1 τ 2 {\displaystyle \tau _{1}\subseteq \tau _{2}} , a naopak. Jinými slovy c 1 {\displaystyle \mathbf {c} _{1}} dominuje c 2 {\displaystyle \mathbf {c} _{2}} právě tehdy, když topologie indukovaná druhým je zjemněním topologie indukované první nebo ekvivalentně S [ c 1 ] S [ c 2 ] {\displaystyle {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} _{1}]\subseteq {\mathfrak {S}}[\mathbf {c} _{2}]} .[13] Například c {\displaystyle \mathbf {c} _{\top }} jasně dominuje c {\displaystyle \mathbf {c} _{\bot }} ( druhý pouze je identity na ( X ) {\displaystyle \wp (X)} ). Protože ke stejnému závěr lze dojít substitucí τ i {\displaystyle \tau _{i}} s rodinou κ i {\displaystyle \kappa _{i}} obsahující komplementy všech členů, pokud je na C l s K ( X ) {\displaystyle \mathrm {Cls} _{\text{K}}(X)} definováno částečné uspořádání c c c ( A ) c ( A ) {\displaystyle \mathbf {c} \leq \mathbf {c} '\iff \mathbf {c} (A)\subseteq \mathbf {c} '(A)} pro všechny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} a A t p ( X ) {\displaystyle \mathrm {Atp} (X)} je vybavená zjemněním pořadí, pak můžeme dojít k závěru, že S {\displaystyle {\mathfrak {S}}} je antitonní zobrazení mezi uspořádanými množinami.

V jakékoli indukované topologii (vzhledem k podmnožině A) uzavřené množiny indukují nový uzávěrový operátor, kterým je původní uzávěrový operátor omezený na A: c A ( B ) = A c X ( B ) {\displaystyle \mathbf {c} _{A}(B)=A\cap \mathbf {c} _{X}(B)} , pro všechny B A {\displaystyle B\subseteq A} .[14]

Spojitá zobrazení, uzavřená zobrazení a homeomorfismy

Funkce f : ( X , c ) ( Y , c ) {\displaystyle f:(X,\mathbf {c} )\to (Y,\mathbf {c} ')} je spojitá v bodě p {\displaystyle p} právě tehdy, když p c ( A ) f ( p ) c ( f ( A ) ) {\displaystyle p\in \mathbf {c} (A)\Rightarrow f(p)\in \mathbf {c} '(f(A))} , a všude spojitá právě tehdy, když f ( c ( A ) ) c ( f ( A ) ) {\displaystyle f(\mathbf {c} (A))\subseteq \mathbf {c} '(f(A))} pro všechny podmnožiny A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} .[15] Zobrazení f {\displaystyle f} je uzavřené zobrazení právě tehdy, když platí opačná inkluze,[16] a je homeomorfismem právě tehdy, když je jak spojité tak uzavřené, tj. právě tehdy, když platí rovnost.[17]

Oddělovací axiomy

Nechť ( X , c ) {\displaystyle (X,\mathbf {c} )} je Kuratowského prostor uzávěrů. Pak

  • X {\displaystyle X} je T0-prostor právě tehdy, když z x y {\displaystyle x\neq y} plyne c ( { x } ) c ( { y } ) {\displaystyle \mathbf {c} (\{x\})\neq \mathbf {c} (\{y\})} ;[18]
  • X {\displaystyle X} je T1-prostor právě tehdy, když c ( { x } ) = { x } {\displaystyle \mathbf {c} (\{x\})=\{x\}} pro všechny x X {\displaystyle x\in X} ;[19]
  • X {\displaystyle X} je T2-prostor právě tehdy, když z x y {\displaystyle x\neq y} vyplývá, že existuje množina A ( X ) {\displaystyle A\in \wp (X)} taková, že x c ( A ) {\displaystyle x\notin \mathbf {c} (A)} a zároveň y c ( n ( A ) ) {\displaystyle y\notin \mathbf {c} (\mathbf {n} (A))} , kde n {\displaystyle \mathbf {n} } je operátor množinového doplňku.[20]

Blízkost a oddělenost

Bod p {\displaystyle p} je blízký k podmnožině A {\displaystyle A} , pokud p c ( A ) . {\displaystyle p\in \mathbf {c} (A).} To lze použít pro definici relace proximity pro body a podmnožiny dané množiny.[21]

Dvě množiny A , B ( X ) {\displaystyle A,B\in \wp (X)} jsou oddělené právě tehdy, když ( A c ( B ) ) ( B c ( A ) ) = {\displaystyle (A\cap \mathbf {c} (B))\cup (B\cap \mathbf {c} (A))=\varnothing } . Prostor X {\displaystyle X} je souvislý právě tehdy, když jej nelze zapsat jako sjednocení dvou oddělených podmnožin.[22]

Odkazy

Poznámky

  1. Kuratowski 1922.
  2. a b Monteiro 1945, s. 160.
  3. a b c Pervin 1964, s. 44.
  4. Pervin 1964, s. 43, Exercise 6.
  5. Kuratowski 1966, s. 38.
  6. Arkhangel'skij a Fedorchuk 1990, s. 25.
  7. Moore closure [online]. nLab, 2015-03-07 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  8. Pervin 1964, s. 42, Exercise 5.
  9. Monteiro 1945, s. 158.
  10. Pervin 1964, s. 46, Exercise 4.
  11. Arkhangel'skij a Fedorchuk 1990, s. 26.
  12. Důkaz pro případ λ = 0 {\displaystyle \lambda =\aleph _{0}} lze nalézt v Is the following a Kuratowski closure operator?! [online]. 2015-11-21. Dostupné online. 
  13. Pervin 1964, s. 43, Exercise 10.
  14. Pervin 1964, s. 49, Theorem 3.4.3.
  15. Pervin 1964, s. 60, Theorem 4.3.1.
  16. Pervin 1964, s. 66, Exercise 3.
  17. Pervin 1964, s. 67, Exercise 5.
  18. Pervin 1964, s. 69, Theorem 5.1.1.
  19. Pervin 1964, s. 70, Theorem 5.1.2.
  20. Důkaz je uveden v tomto dokumentu.
  21. Pervin 1964, s. 193–196.
  22. Pervin 1964, s. 51.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kuratowski closure axioms na anglické Wikipedii.

  • KURATOWSKI, Kazimierz. Sur l'opération A de l'Analysis Situs. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 182–199. (francouzsky) 
  • KURATOWSKI, Kazimierz, 1966. Topology. [s.l.]: Academic Press. Dostupné online. ISBN 0-12-429201-1. 
  • PERVIN, William J., 1964. Foundations of General Topology. [s.l.]: Academic Press. Dostupné online. ISBN 9781483225159. 
  • ARKHANGEL'SKIJ, A.V.; FEDORCHUK, V.V. General Topology I. Berlin: Springer-Verlag (Encyclopaedia of Mathematical Sciences). ISBN 978-3-642-64767-3. 
  • MONTEIRO, António. Caractérisation de l'opération de fermeture par un seul axiome. [s.l.]: [s.n.], September 1943. Dostupné online. S. 158–160. (francouzsky) 

Související články

Externí odkazy

  • Alternativní charakterizace topologických prostorů