Jana (řeka)
| Jana Яна | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 872 km |
| Plocha povodí | 238 000 km² |
| Průměrný průtok | 1000 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Sartang, Dulgalach 67°27′48,05″ s. š., 133°15′1,54″ v. d. | |
| Ústí | |
| Janský záliv 71°32′13,52″ s. š., 136°39′12,39″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
Rusko Rusko (Sacha) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, moře Laptěvů | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana (rusky Яна, jakutsky Дьааҥы) je významná řeka v severovýchodní části Sibiře v Jakutské republice v Rusku. Její tok měří 872 km, společně s nejdelší zdrojnicí (Sartang) celkem 1492 km. Povodí má rozlohu 238 000 km².
Průběh toku
Vzniká soutokem řek Sartang a Dulgalach, které stékají z Verchojanského pohoří. Nejprve teče na sever v široké a hluboké dolině, která se pod ústí Adyči rozšiřuje na 10 km i více a koryto se rozděluje na ramena. V místech, kde řeka protíná severní výběžky hřbetu Kular se dolina zužuje a v korytě se vyskytují říční prahy. Poté vtéká do Jansko-indigirské nížiny ve velmi členitém korytě, které se člení na množství ramen. Při ústí do Janského zálivu, který tvoří jižní okraj moře Laptěvů, vytváří deltu o rozloze 10 200 km². Jejím hlavním ramenem je Samadon, jež vytváří vlastní deltu. Vlevo se od něj odděluje rameno Pravaja. V povodí řeky se nachází přibližně 40 000 jezer.
Přítoky
Vodní stav
Zdrojem vody jsou sněhové a dešťové srážky. Téměř 90 % celkového ročního průtoku připadá na období od května do srpna. Rozsah kolísání úrovně hladiny činí na středním toku 9 m a na dolním toku u Kazačje 11,9 m. Průměrný roční průtok činí u Verchojansku 150 m³/s, ve vzdálenosti 381 km od ústí 925 m³/s a v ústí 1000 m³/s. Největší průtoky jsou na jaře (2840 až 12 400 m³/s) a v létě (2300 až 13 000 m³/s). Zamrzá v říjnu, u Verchojansku promrzá až do dna na 70 až 110 dní a rozmrzá ve druhé polovině května až v první polovině června.
Využití
Na řece je rozvinutá vodní doprava. Hlavní přístavy jsou Verchojansk, Batagaj, Usť-Kujga a v ústí námořní přístav Nižnějansk.
V povodí řeky jsou velká naleziště olova a wolframu.[1]
Historie
Oblast byla objevena ruskými kozáky v 1. polovině 17. století.
Reference
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 296.
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Яна“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
