Isokaze (1939)

Isokaze 22. listopadu 1940 na zkušební plavbě
Základní údaje
Typ	Torpédoborec 1. třídy
Třída	Kageró, I. série
Číslo trupu	28
Jméno podle	磯風 ~ pobřežní vítr
Objednána	námořním arsenálu Sasebo
Zahájení stavby	25. listopadu 1938
Spuštěna na vodu	19. června 1939
Uvedena do služby	30. listopadu 1940
Osud	7. dubna 1945 poškozen letadly TF 58 a doražen torpédoborcem Jukikaze
Poloha vraku	[1]
Souřadnice	30°46′0″ s. š., 129°32′0″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak	2033 T standardní 2450 T při zkouškách[2]
Délka	111,0 m mezi svislicemi 116,2 m na vodorysce 118,5 m celkem[2]
Šířka	10,8 m[2]
Ponor	3,76 m[2]
Pohon	3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule[2] 52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[2][p 1]
Palivo	500 t topného oleje[3]
Rychlost	35 uzlů (64,8 km/h)[2]
Dosah	5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[2][3]
Posádka	240[2][3]
Výzbroj	Po dokončení: 6× 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 4× 25 mm/60 typu 96 (2xII) 8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks) 18 hlubinných náloží typu 95

Isokaze (磯風) byl dvanáctý torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v listopadu 1940 jako desátý z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval převážně eskortním a transportním povinnostem.

V prosinci 1941 doprovázel Nagumův svaz při útoku na Pearl Harbor. Nadále se pak věnoval doprovodu Nagumových letadlových lodí a zúčastnil se tak vylodění v Rabaulu, náletu na Darwin, operací proti Jávě, výpadu do Indického oceánu a bitvy u Midway. Od srpna do října 1942 se zapojil do bojů o Guadalcanal a během bitvy u Santa Cruz byl součástí Abeho předsunutého svazu. Po údržbě v Japonsku se v prosinci 1942 opět vrátil do jihozápadního Pacifiku. Dne 10. ledna 1943 se podílel na potopení ponorky USS Argonaut a v únoru se zapojil do evakuace Guadalcalanu. Poté se věnoval doprovodu konvojů a těžkých jednotek loďstva. V srpnu se zúčastnil bitvy u Horaniu a po ní se věnoval „krysím transportům“. V říjnu se zúčastnil bitvy u Vella Lavella. Při doprovodu konvoje najel 4. listopadu na minu, ale již v lednu 1944 se vrátil zpět do služby a věnoval se doprovodu těžkých jednotek loďstva a konvojů. V červnu se zúčastnil bitvy ve Filipínském moři a v říjnu se v rámci Kuritova svazu zúčastnil série bitev u Leyte. Poté se opět vrátil k doprovodu těžkých jednotek – naposledy v rámci operace Ten-gó doprovázel ve dnech 6. a 7. dubna 1945 bitevní loď Jamato na její sebevražedné cestě k Okinawě. Během následujících útoků amerických palubních letounů byl těžce poškozen a nakonec potopen torpédoborcem Jukikaze.^[1]

Isokaze patřil do I. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1937. Jeho výzbroj tvořilo šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Zásoba šestnácti torpéd typu 93 byla v pozdější fázi války pravděpodobně redukována na osm kusů, aby se kompenzoval nárůst hmotnosti vlivem instalace dalších 25mm děl typu 96.

Pravděpodobně během údržby v Kure od listopadu 1943 do počátku ledna 1944 byla odstraněna zadní 127mm dělová věž číslo 2 a nahrazena dvěma tříhlavňovými 25mm komplety.^[1] Rovněž 25mm dvojčata na plošině vedle zadního komínu byla nahrazena za 25mm trojčata. Další pravděpodobně trojhlavňový komplet se nacházel na plošině před můstkem. Jako jeden z torpédoborců, které se dočkaly roku 1944, byl Isokaze pravděpodobně vybaven jedním metrovým přehledovým radarem 13 Gó pro sledování vzdušných cílů na zadním stožáru a jedním centimetrovým přehledovým radarem 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů na předním stožáru.^[4]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dne 25. května 1945 byl Isokaze vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[1]

• HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3. 
• WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
• 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
• 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata. (japonsky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Isokaze na Wikimedia Commons
• NEVITT, Allyn D. IJN Isokaze: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-07-12 [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
• NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)