Funkční generativní popis

Funkční generativní popis (FGP) je gramatická teorie rozvíjená od 60. let 20. století na Univerzitě Karlově v Praze skupinou kolem Petra Sgalla. Jeho cílem je podobně explicitní a formalizovatelný popis jazyka jako generativní gramatika Noama Chomského, navazuje však na práci Pražské lingvistické školy, která klade důraz na funkční pojetí jazyka a využívá závislostní syntaxi, která je vhodnější pro popis češtiny.

FGP se skládá z generativní složky, která generuje věty na nejvyšší rovině takzvané tektogramatické reprezentace, a překladových složek, které transformují tektogramatické zápisy na nižší úrovně:

• tektogramatická rovina
• rovina povrchové syntaxe (v pozdějších pracích vypouštěná)
• morfematická rovina
• fonologická rovina
• fonetická rovina

Přičemž forma nižší roviny vyjadřuje funkci ve vyšší rovině. V 90. letech 20. století se FGP stal základem anotačního schématu Pražského závislostního korpusu.

• SGALL, Petr; HAJIČOVÁ, Eva; PANEVOVÁ, Jarmila, 1986. The Meaning of the Sentence in Its Semantic and Pragmatic Aspects. Dordrecht: D. Reidel Publishing Company. ISBN 90-277-1838-5. 
• PANEVOVÁ, Jarmila; HAJIČOVÁ, Eva; KETTNEROVÁ, Václava; KOLÁŘOVÁ, Veronika; LOPATKOVÁ, Markéta; MIKULOVÁ, Marie; ŠEVČÍKOVÁ, Magda, 2020. Funkční generativní popis – rámec pro konzistentní popis gramatiky. Naše řeč. Roč. 103, s. 55–78. ISSN 0027-8203. 

• Funkce (lingvistika)
• Petr Sgall
• Lingvistická analýza
• Závislostní syntax

• PANEVOVÁ, Jarmila. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 2017 [cit. 2021-12-30]. Kapitola Funkční generativní popis. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.