Fenomén koktejlové party

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Fenomén koktejlové party je psychologické označení selektivní pozornosti ve společnosti dalších osob. Popisuje dva příbuzné jevy: v prvé řadě člověk, zapojený do rozhovoru, hodnotí tuto diskuzi jako hlasitější ve srovnání s jinými okolními zvuky, než odpovídá její reálné hlasitosti. Za druhé jde o aktivaci pozornosti při zaslechnutí důležitého slova – například vlastního jména.

E. Colin Cherry v 50. letech 20. století zkoumal selektivní pozornost a její projevy. Především se zaměřil na studium dialogu v rušivém prostředí. Představte si, že jste na večírku a mluví k vám nějaký, pro vás nezajímavý, člověk. V tu chvíli zaslechnete od vedlejšího stolu rozhovor, který vás něčím zaujme. Z počátku se snažíte sledovat obě strany, ale po čase zjistíte, že to není možné. Jsme schopni vnímat pouze jeden z těchto rozhovorů a ze druhého nepochytíme téměř nic.

Při společenských akcích, kdy je pozornost člověka vystavena rušivému vlivu ostatních hovorů, mu připadá, že osoba, s kterou právě hovoří, mluví hlasitěji než ostatní. Při objektivním měření jsou však všechny hovory přibližně stejně hlasité. Soustředění pozornosti a zraková vodítka neverbální komunikace zapříčiní vyšší míru porozumění s kontaktovanou osobou. Při telefonickém hovoru rušeném dalšími zvuky je problém rozumět právě proto, že chybí neverbální vodítka. Pokud se někdo pokusí vyslechnout hovor lidí, s nimiž přímo nehovoří, rozumí hovoru podstatně hůř.

Na Cherryho výzkumy navázala Anna Treismanová, která v 60. letech zjistila, že osoby jsou schopny si vybavit útržkové zprávy i z druhé, pro ně nepodstatné, konverzace. Byli schopni rozpoznat, když se změnil mužský a ženský hlas, nebo nějaké náhlé přerušení konverzace. Sternberg přišel na to, že pokud rozhovory nebo sdělení byla stejná, zkoumané osoby to dokáží poznat, i když obě zprávy neproběhly v úplně stejném časovém sledu. Nielsen a Sarason zjistili, že lidé dokáží jasně zaregistrovat z nevnímaných rozhovorů sexuální pojmy, či vlastní jména.

Jedná se o dichotomický poslechový úkol. Ve stejnou chvíli byly jedincům pouštěny dvě odlišné nahrávky, simultánně každou do jednoho ucha. Jedincům byl dán úkol, aby přeříkali slovo od slova jednu z těchto dvou zpráv. To se podařilo, obzvlášť když byly zprávy v každém uchu jasně odlišné, jako například jedna namluvené ženským a druhá mužským hlasem. Díky selektivní pozornosti jsme schopni si vybrat jeden z několika podnětů kolem nás a zaměřit se na něj. S tím souvisí to, že ostatní podněty kolem nás nejsou vnímány a tudíž o nich ztrácíme přehled.

Podobnou metodu můžeme sledovat i u zraku, díky U. Niesserovi a R. Becklenové, kteří provedli zrakovou dichotomickou analogii. Jedincům byly pouštěny ve stejný okamžik dvě videonahrávky, kdy na první kazetě byli tři hráči basketbalu a na druhé dva lidi hrající tleskanou. Úkolem bylo také zaměřit se pouze na jednu z těchto dvou nahrávek. Výsledkem bylo, že ze dvaceti čtyř probandů, kteří byli zaměřeny na hráče basketbalu, pouze jeden registroval potřesení rukou hráčů tleskané. Z toho tedy můžeme opět usoudit, že díky selektivní pozornosti, jsme schopni se zaměřit pouze na jeden předmět zájmu. Jedním z testů, zkoumajících schopnost dělit pozornost, je Stroopův test.

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Ve chvíli, kdy se tato skutečnost dostala do povědomí lidí, začali vědci zkoumat, jak by se jí dalo využít v životě. Vědci se domnívali, že pokud dokážou přijít na princip tohoto jevu, bude možné se vyhnout některým nehodám a nebezpečným situacím.

• PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. [s.l.]: Academia, 2004. ISBN 80-200-1086-6. S. 19. 
• HAYES, Nicky. Aplikovaná psychologie. [s.l.]: Portál, 2003. ISBN 80-7178-807-4. S. 82. 
• KASSIN, Saul. Psychologie. [s.l.]: Computer press, 2007. 800 s. ISBN 978-80-251-1716-3.