Eleonora Portugalská (1467)
Eleonora Portugalská | |
---|---|
císařovna Svaté říše římské | |
Císařovna Eleonora po roce 1468 autor portrétu Hans Burgkmair starší | |
Doba vlády | 1452–1467 |
Narození | 18. září 1434/36? Torres Vedras |
Úmrtí | 3. září 1467 Vídeňské Nové Město |
Pohřbena | Nový klášter, Vídeňské Nové Město |
Manžel | Fridrich III. Habsburský |
Potomci | Kryštof Helena Maxmilián I. Kunhuta Jan |
Rod | Burgundský |
Dynastie | Avíz |
Otec | Eduard I. Portugalský |
Matka | Eleonora Aragonská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eleonora Helena Portugalská (18. září 1434/36, Torres Vedras – 3. září 1467, Vídeňské Nové Město) byla portugalská infantka, dcera portugalského krále Eduarda I. a Eleonory Aragonské. V roce 1452 se stala manželkou císaře Fridricha III. a zároveň císařovnou Svaté říše římské.
Dětství
Eleonora byla čtvrtým dítětem portugalského krále Eduarda I. Literární zdroje se liší v roce jejího narození – uvádějí rok 1434 nebo 1436. Pravděpodobnější je rok 1436. Obvykle se uvádí, že v roce 1452, kdy se provdala a stala císařovnou, jí bylo 16 let. Vyrůstala v bohaté zemi, která v té době zažívala rozmach jako koloniální a obchodní mocnost. V roce 1438 král Eduard předčasně zemřel. Regentem a poručníkem nezletilých potomků se stal králův bratr Petr. Když dosáhl Eleonořin bratr Alfons plnoletosti (1448), odmítl mu strýc předat vládu v zemi, a tak si ji Alfons vynutil násilím. Eleonora již tedy jako dítě poznala krvavé rodinné spory.
Sňatek s Fridrichem III. a císařská korunovace
Římský král Fridrich III. byl na portugalskou princeznu Eleonoru upozorněn burgundským vévodou Filipem, který měl za manželku její tetu Isabelu. Když Eleonora v roce 1451 dostala nabídku provdat se za římského krále, a zaujmout tak nejvyšší postavení mezi ženami v Evropě, údajně prohlásila, že chce jen Fridricha a nikoho jiného.[zdroj?] Odmítla francouzského následníka trůnu, který jí mohl přinést „pouze“ královský titul. Do Lisabonu se totiž donesl papežův výrok, že hodlá krále Fridricha v Římě korunovat na císaře a jeho ženu na císařovnu.
Když Fridrich poslal do Lisabonu své vyslance, vydala se na plavbu do Itálie. O 21 let starší a stále svobodný král Fridrich tou dobou podnikal svoji římskou jízdu za císařskou korunovací. Se svou patnáctiletou (?) nastávající se setkal v Sieně. Pár byl oddán v Římě 16. března 1452 papežem Mikulášem V. a o tři dny později, 19. března, korunován římským císařem (jako Fridrich III.) a císařovnou. Zatímco Fridricha korunoval sám papež, korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Cellská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě.
Manželství
Manželství mezi Fridrichem a Eleonorou nebylo příliš šťastné. Bohatá princezna si vzala chudého císaře, který by mohl být jejím otcem. Fridrich se uzavíral do sebe a bádal v „tajemstvích života“,[zdroj?] zatímco Eleonora měla pocit, že císař by měl reprezentovat a vládnout. Také prostředí v Lisabonu a na německých hradech bylo značně rozdílné.
Po manželově boku dokonce zažila několik zajetí. Poprvé byl císařský pár hned po návratu z Říma v rezidenci ve Vídeňském Novém Městě obležen vojsky stavovské opozice, která vyžadovala vydání nezletilého krále Ladislava Pohrobka, jemuž byl Fridrich poručníkem. Další přepadení Vídeňského Nového Města se konalo v roce 1455, ještě před narozením prvního dítěte. Potřetí byla s manželem zajata na vídeňském hradě (mocenské spory Fridricha a jeho bratra Albrechta VI.) v roce 1462, kdy povzbuzovala svého manžela a vyjednávala se vzbouřenci. Zajetí tehdy ovlivnilo i malého následníka trůnu Maxmiliána.
Císařovna politický vliv neměla. Na veřejnosti se objevovala výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech, kdy si císař přál její přítomnost. Žila většinou v ústraní v prostředí svého skromného dvora a věnovala se výchově dětí.
Děti
Eleonora dala svému manželovi pět dětí, jimž věnovala veškerou svou lásku a péči. Dospělosti se však dožily pouze dvě děti – pozdější císař Maxmilián I. a dcera Kunhuta, která se později provdala za bavorského vévodu Albrechta IV. Předčasnou smrt dalších tří dětí (Kryštofa, Heleny a Jana) dával císař za vinu Eleonoře, protože prý malé děti nerozumně přecpávala portugalskými pamlsky.[zdroj?] Po smrti posledního dítěte roku 1467 došlo mezi manžely k vážné roztržce. Císařovna byla v té době vážně nemocná a po léčebném pobytu v lázních zemřela ve Vídeňském Novém městě ve věku 30 (nebo 32) let a byla pohřbena v Neuklosteru společně se svými dětmi. Autorem dodnes zachovaného náhrobku je Niklas Gerhaert z Leydenu.
Vývod z předků
Alfons IV. Portugalský | ||||||||||||
Petr I. Portugalský | ||||||||||||
Beatrix Kastilská | ||||||||||||
Jan I. Portugalský | ||||||||||||
Lourenço Martins | ||||||||||||
Teresa Lourenço | ||||||||||||
Sancha Martinsová | ||||||||||||
Eduard I. Portugalský | ||||||||||||
Eduard III. Anglický | ||||||||||||
Jan z Gentu | ||||||||||||
Filipa z Hainault | ||||||||||||
Filipa z Lancasteru | ||||||||||||
Jindřich z Grosmontu | ||||||||||||
Blanka z Lancasteru | ||||||||||||
Isabela z Beaumontu | ||||||||||||
'Eleonora Portugalská' | ||||||||||||
Jindřich II. Kastilský | ||||||||||||
Jan I. Kastilský | ||||||||||||
Jana z Peñafielu | ||||||||||||
Ferdinand I. Aragonský | ||||||||||||
Petr IV. Aragonský | ||||||||||||
Eleonora Aragonská | ||||||||||||
Eleonora Sicilská | ||||||||||||
Eleonora Aragonská | ||||||||||||
Alfons XI. Kastilský | ||||||||||||
Sancho Kastilský z Alburquerque | ||||||||||||
Eleonora z Guzmánu | ||||||||||||
Eleonora z Alburquerque | ||||||||||||
Petr I. Portugalský | ||||||||||||
Beatrix Portugalská | ||||||||||||
Inés de Castro | ||||||||||||
Odkazy
Literatura
- GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0340-7.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 82–84. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
- WEISSENSTEINER, Friedrich. Velcí panovníci rodu habsburského. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7202-050-1.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Portugalská na Wikimedia Commons
- Eleonořin náhrobek
Císařovna Svaté říše římské | ||
---|---|---|
Předchůdce: Barbora Cellská | 1452–1467 Eleonora Portugalská (1467) | Nástupce: Bianca Marie Sforza |
Německá královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Barbora Cellská | 1452–1467 Eleonora Portugalská (1467) | Nástupce: Bianca Marie Sforza |
vévodkyně štýrská, korutanská a kraňská | ||
---|---|---|
Předchůdce: Cimburgis Mazovská | 1452–1467 Eleonora Portugalská (1467) | Nástupce: Bianca Marie Sforza |
Královny Itálie | |
---|---|
|
Portugalské infantky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Generace naznačují původ z Alfonsa I. a pokračují přes rod Avizů, rod Habsburků přes infantku Isabelu, císařovnu Svaté říše římské a španělskou královnu, a rod Braganzů přes infantku Kateřinu, vévodkyni z Braganzy. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
* také infantka španělská a arcivévodkyně rakouská ** také císařská princezna brazilská *** také princezna sasko-kobursko-gothajská, vévodkyně saská ◙ také princezna z Braganzy ¤ titul odebrán v roce 1920, protože manželství jejích rodičů bylo považováno za nedynastické ƒ prohlašuje se za infantku |
Rakouské arcivévodkyně sňatkem | ||
---|---|---|
1. generace | Eleonora Portugalská • Matylda Falcká • Eleonora Skotská • Kateřina Saská | |
2. generace | ||
3. generace | ||
4. generace | ||
5. generace | Marie Portugalská* • Marie I. Tudorovna* • Marie Španělská • Anna Kateřina Gonzagová • Marie Anna Bavorská | |
6. generace | Anna Tyrolská • Isabela Klára Evženie • Marie Anna Bavorská • Eleonora Gonzagová • Klaudie Medicejská | |
7. generace | Izabela Bourbonská* • Marie Anna Španělská • Marie Leopoldina Tyrolská • Eleonora Magdalena Gonzagová • Anna Medicejská • Hedvika Falcko-Sulzbašská | |
8. generace | Markéta Habsburská • Klaudie Felicitas Tyrolská • Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská | |
9. generace | ||
10. generace | nikdo | |
11. generace | ||
12. generace | Alžběta Vilemína Württemberská** • Marie Tereza Neapolsko-Sicilská** • Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská** • Jindřiška Nasavsko-Weilburská** • Alexandra Pavlovna Ruská** • Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu** • Marie Dorotea Württemberská** • Alžběta Savojská** • Marie Beatrice Savojská*** | |
13. generace | ||
14. generace | ||
15. generace | Štěpánka Belgická • Marie Josefa Saská • Marie Kristýna Bourbonsko-Sicilská** • Blanka Bourbonsko-Kastilská** • Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská** • Anna Saská | |
16. generace | Zita Bourbonsko-Parmská • Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu • Dorotea Bavorská** • Marie Valerie z Waldburg-Zeil-Hohenems** • Rosemary Salm-Salm** • Marie Tereza z Waldburg-Zeil** • Marie Löwenstein-Wertheim-Rosenberg • Kristýna z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg | |
17. generace | Regina Sasko-Meiningenská • Markéta Savojská-Aosta*** • Anna Eugénie Arenbergová • Yolanda z Ligne • Xenia Czernicheva-Besobrasova • Anna Gabriela z Wrede • Helena z Toerring-Jettenbach • Ludmila z Gallen • Laetitia z Arenbergu** • Margaret Kálnoky von Köröspatak** • Maria Espinosa de los Monteros** • Valerie z Podstatzky-Lichtenstein** • Freiin Eva Antonia von Hofmann** • Anna Amelie ze Schönburg-Waldenburg** • Hedvika z Lichem-Löwenburg** • Freiin Edith von Sternbach** • Margarite z Hohenbergu • Marie Christine von Hatzfeldt-Dönhoff • Eugenia de Calonge • Freiin Maria Theresia von Gudenus | |
* také španělská infanta sňatkem, ** také toskánská princezna sňatkem, *** také modenská princezna sňatkem |