Éric Zemmour
Éric Zemmour | |
---|---|
Éric Zemmour (2022) | |
Rodné jméno | Éric Justin Léon Zemmour |
Narození | 31. srpna 1958 (66 let) Montreuil (Seine-Saint-Denis) |
Povolání | spisovatel, editorial columnist, novinář, sloupkař, komentátor, aktivista, politik a Q97768160 |
Stát | Francie Francie |
Alma mater | Pařížský institut politických věd (do 1979) École Yabné |
Témata | žurnalistika, politika a literatura |
Významná díla | Balladur, immobile à grands pas; Petit frère (román); Le suicide français (neoficiálně Francouzská sebevražda) |
Ocenění | Prix du livre incorrect (2010) Prix Richelieu (2011) Prix Combourg-Chateaubriand (2015) |
Politická příslušnost | Reconquête |
Manžel(ka) | Mylène Chichportich (od Desetiletí od 1980) |
Partner(ka) | Sarah Knafo |
Děti | Hugo Zemmour |
Rodiče | Roger Zemmour a Lucette Lévy |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Éric Zemmour ([eʁik zemuʁ]; * 31. srpen 1958, Montreuil) je francouzský novinář a spisovatel. Je znám pro své krajně pravicové názory[1] i ostrou kritiku islámu.[2][3]
Život a dílo
Narodil se do rodiny berberských židů, kteří se přistěhovali do Francie z Alžírska.[4]
Média o něm spekulovala jako o možném kandidátovi francouzských prezidentských voleb v roce 2022;[5] v některých průzkumech veřejného mínění předběhl šéfku Národního sdružení (RN) Marine Le Penovou. Dne 30. listopadu 2021 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta Francie.[6] Po opadající podpoře v průzkumech na přelomu roku 2021 a 2022 začínal v únoru opět posilovat. Tento trend se zlomil po ruské invazi na Ukrajinu 24. února. Zemmoura, podobně jako Le Penovou, poškodil jejich předchozí pozitivní vztah k Vladimiru Putinovi a současnému prezidentu Macronovi naopak pomohl jeho státnický postoj.[7][8]
Profesor marketingu David Dubois se domnívá, že se Zemmour zaměřuje na atraktivní témata (migrace a kriminalita) a pojímá je tak, aby virálně (s razancí laviny, na internetu i sociálních sítích) šířila jeho názory; sám sebe pak Zemmour prezentuje jako »obránce tradiční Francie«. Velkou popularitu si získal mezi mladými; na setkáních s veřejností (oficiálně jde o »turné k prezentaci nové knihy«) stojí u pódia mladí lidé v tričkách s nápisem »Génération Z«, takto názvem skupiny mladých dobrovolníků, podporujících Zemmoura.[1]
Islám ve Francii
Jeho jméno bylo dáváno např. britským deníkem The Daily Telegraph do souvislosti s literáty Michelem Houellebecqem a jeho románem Soumission [sumisjɔ̃], či kritikem Renaudem Camusem, kteří taktéž tvrdí, že francouzská národní identita byla nevratně zničena masovým přistěhovalectvím a zdejším nárůstem islámu.[9]
Ve své knize Le suicide français (Francouzská sebevražda) hovoří o tom, že za problémy Francouzů mohou převážně imigranti.[10]
Citát
O boji s islámem sarkasticky uvedl:[11][12]
„Chceme-li prý teroristy zasáhnout, je nutno bombardovat bruselský Molenbeek a ne Rakku v daleké Sýrii.“
Odkazy
Reference
- ↑ a b ava; čtk. Volba prezidenta ve Francii. Nečekané překvapení. Ze zahraničí. Haló noviny. Futura, 25. říjen 2021, roč. 31, čís. 217, s. 8. ISSN 1210-1494.
- ↑ SONDAGE. Zemmour meilleur candidat que Le Pen en 2022 pour la droite nationaliste ?. L'Internaute [online]. CCM Benchmark, 17. únor 2021 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ MÉDIA, Prisma. Eric Zemmour - La biographie de Eric Zemmour avec Gala.fr. Gala.fr [online]. [cit. 2017-07-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Francie se posunula v multi-kulti silně doprava. Placený obsah. (česky)
- ↑ DOBIÁŠ, Daniel. Zemmour – francouzské překvapení voleb, které mění krajní pravici. Info.cz [online]. CMI News, 21. říjen 2021 [cit. 2021-11-11]. Placený obsah. Dostupné online.
- ↑ Nostalgie po ‚sladké, bezstarostné Francii‘. Někdejší novinář Zemmour kandiduje na prezidenta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-12-03 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online.
- ↑ MORTIMER, Gavin. Putin’s invasion has collapsed the French right. The Spectator [online]. 2022-03-03. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Francie hledá prezidenta: do souboje o Elysejský palác jde 12 kandidátů, největší šance má Macron. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-07. Dostupné online.
- ↑ Enfant terrible's literary vision of an Islamic France. Telegraph.co.uk. Dostupné online [cit. 2017-07-22]. (anglicky)
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš; čtk. Týdeník Charlie Hebdo vyšel s karikaturou autora kontroverzní knihy o islámu. Kultura. iDNES.cz / Zpravodajství [online]. MAFRA, 7. leden 2015 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online.
- ↑ WYSLING, Andres. Frankreich: Intellektuelle im Krieg. Neue Zürcher Zeitung. 2016-01-07. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)
- ↑ FELLMANN, Fabian. Anschläge in Paris: Molenbeek, ein trübes Gewässer. Neue Zürcher Zeitung. 2015-11-21. Dostupné online [cit. 2017-07-24]. ISSN 0376-6829. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Éric Zemmour na Wikimedia Commons
- Osoba Éric Zemmour ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Éric Zemmour
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |